Nový rok nám vzal Jásona...

Kde nalézt slova, která mohou popsat bolest ze ztráty drahého čtyřnohého přítele? A kde je nalézt, když ztráta přijde nečekaně jako blesk z čistého nebe, v den oslav a očekávání příchodu Nového roku...?

Tolikrát jsme pocítili, že osud neměří živým tvorům podle zásluh a jejich dobroty a lásky, kterou zahrnují své okolí. Tolikrát jsme všichni zažili, že osud není pes - tvor milující, věrný, oddaný a vždy připravený nastavit svou obří dobrosrdečnou leonbergří hlavu, která dokáže hravě nést veškeré naše stesky a břímě, která na ni naložíme. Osud je mrcha podlá a záludná, která nás sráží na kolena znovu a znovu ve chvílích, kdy to nejméně čekáme a bere nám ty, kteří si to nejméně zasluhují.

I na našeho milovaného Jáse si osud políčil. Přišel si pro něj na sklonku roku 2017. Jen pár desítek minut před jeho koncem poslal tu zlou dámu v černém - s kosou, která u leonbergerů a dalších obřích plemen chodí často převlečena v podobě torze žaludku. 

Když tato zlá hříčka osudu v podobě torze nezastihla nepřipravené nás, protože jsme rychle poznali, že je zle a vyrazili vyhledat urgentní veterinární pomoc, tak zaskočila právě ty nejpovolanšjí. Kde se stala chyba, zda mohlo být něco jinak kdyby... to už se nedozvíme. Rok 2017 tak u nás končil s velkým otazníkem plným obav. A rok 2018 začal s jistotou - zlou, krutou a nespravedlivou jistotou, která se nám rozhodla Jásona navždy vzít.

Náš milý, věrný a nenahraditelný příteli! Tvůj život skončil mnohem dříve, než měl. Osud a život nejsou spravedlivými soudci. Ale i když se pokusili nás takto zákeřně rozdělit, tak se jim to nepovede. Tys byl nezapomenutelný, tebe nám nikdy nikdo ze srdcí vzít nemůže. 

Věř, že my nikdy nezapomeneme!